Výslovnost a české skloňování římských jmen

dvojhlásky ae, oe ... é (Caesar = Cézar)
i před samohláskou ... j (iam = jam)
c před i, e, y, ae, oe ... c (Cicero = Ciceró)
c na konci slova, před samohláskou, před a, o, u ... k (carmen = karmen)
di, ti, ni ... dy, ty, ny (dictator atd. = dyktátor atd.)
ti + samohláska ... ci (Latium = Lacium)
ti u cizích slov s jinou výslovností (Miltiadés), u přízvučného t (totius = totius), ti + s, t, x ... ty (bestia = bestia)
s mezi samohláskami, po l, r, n ... z (rosa = roza)
ss ... s (Crassus = Krasus)
ngu ... ngv (lingua = lingva)
qu ... kv (quaestor = kvéstor)
ph ... f (philosophia = filozofia)

(podle čebnice "Latina pro střední školy")

(Gaius Iulius Caesar se čte Gájus Július Cézar. Marcus Tullius Cicero se čte Markus Túlius Ciceró, Gaius Sempromius Gracchus se čte Gájus Sempromius Grakchus)

Latinská jména se v češtině skloňují na základě skloňování v latině. Tam se jména skloňují ve dvou vzorech, tzv. deklinacích. První končí v 1. pádě na -us (Gaius, Marcus), ve 2. je jejich koncovka -i (Gaii, Marci). Základem pro skloňování v dalších pádech je tvar ve 2. pádu bez koncovky -i (tedy Gai-, Marc-). K tomuto základu se v češtině přidávají české pádové koncovky, proto tedy Gaius bez Gaia a Marcus bez Marca, Titus bez Tita, Titovi, Tita atd.

Jména druhé deklinace mohou končit jakkoliv, nejčastěji ovšem na o (Scipio, Cicero) v 1. pádě, ve druhém ale mají jiný tvar, zakončený na is (Scipionis, Ciceronis), a základem slova je opět tvar ve 2. pádě bez koncovky -is (Scipion-, Ciceron-), proto v češtině Scipio bez Scipiona, Cicero bez Cicerona, Nero bez Nerona, Neronovi, Nerona etc.

Poznámka ke psaní římských jmen a názvů na těchto stránkách: V textech se snažím zachovávat původní podobu vlastních jmen a názvů, ale obecné názvy jako konzul, kvéstor a další, které se používají i v moderním jazyce, převádím do podoby, ve které se vyslovují.

Zpět na doplňující texty